Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak si mohl můj pane?...

23. 7. 2009

Jak jsi mohl ?

Když jsem byla štěňátko, bavila jsem tě svým skotačením a rozesmívala jsem tě. Nazýval jsi mě svým mazlíčkem a přes všechny rozkousané trepky a roztrhané polštáře jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem zlobila, zahrozil jsi mi prstem a optal ses mě: ,, Jak jsi mohla ?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrabal na bříšku.

Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, ale spolu jsme to zvládli.

Pamatuji si ty noci, kdy jsem byla přitulená k tobě, naslouchajíc tvému dechu a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme spolu na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože zmrzlina prý není pro psy) a dřímala jsem v pelíšku, když jsem čekala na tvůj příchod domů na sklonku dne.

Postupně jsi začal trávit víc času v práci, a na budování své kariéry a víc času jsi věnoval hledání svého životního partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi smutný.Nikdy jsem ti nevyčítala špatná rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a byla jsem šťastná s tebou, když jsi se zamiloval.

Ona, dnes tvoje žena, není pejskařka - ale i tak jsem ji přivítala v našem domě, snažila jsem se jí projevit svoji náklonnost a poslouchala jsem ji.

Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já jsem byla vzrušená s tebou. Fascinovala mě jejich růžová pleť, jejich vůně a také jsem se o ně chtěla starat. Ale ty a ona jste se obávali, že bych jim mohla ublížit a tak jsem byla stále častěji zavřená ve vedlejší místnosti, nebo v kleci. Och, jak jsem je chtěla mít ráda, ale stala jsem se ,, zajatcem lásky''.Když vyrůstali stala jsem se jejich kamarádkou. Věšeli se na mou srst a vytahovali se za ni nahoru na svých vratkých nožkách.Strkali mi prstíky do očí, zkoumali moje uši a dávali mi pusinky na nos.Milovala jsem všechno okolo nich, jejich dotyky, protože tvoje dotyky byly nyní jen zřídkavé. Kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postýlek, naslouchala jejich snům a trápením a společně jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě k domu. Bývaly časy, že když se tě někdo zeptal, jestli máš psa, hrdě jsi vytahoval z peněženky moji fotku a vyprávěl příběhy, které jsme spolu zažili. V poslední době jen řekneš "ano" a změníš téma hovoru.

Už nejsem " tvůj pes" ale jen pes a rozčilují tě veškeré výdaje na mně. Teď máš novou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovoleno mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla celá tvoje rodina.

Byla jsem celá vzrušená, když jsme autem přijeli k psímu útulku. Bylo tam cítit psy, strach a beznaděj. Vyplnil jsi formulář a řekl: "Vím, že jí najdete dobrý domov". Pokrčili rameny a věnovali ti bolestný pohled.Věděli, že není reálné umístit psa ve středním věku i když je tzv. papírový. Musel jsi vyprostit prsty svého synka z mého obojku, když křičel": Ne tati, nenechávej jim mého psa!" Jakou lekci jsi právě dal svému synovi o přátelství a věrnosti a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou plácnutím po hlavě a vyhnul jsi se přitom mému pohledu.Zdvořile jsi odmítl vzít si můj obojek a vodítko. Spěchal jsi, protože jsi měl nějaký termín… a teď mám jeden i já.

Když jsi odešel, ty dvě milé ženy řekly, že jsi to musel vědět nejméně měsíc dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavami a řekly "jak mohl"?

V útulku nám věnují tolik pozornosti, kolik jim jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před několika dny. Nejdřív jsem vyskočila vždy, když někdo procházel kolem mého kotce doufajíc, že jsi to ty a změnil jsi názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že je to někdo, kdo se o mně zajímá, někdo, kdo mně zachrání.

Potom jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit se skotačivými štěňaty a tak jsem ustoupila do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.

122

Jednoho dne jsem uslyšela její kroky, když pro mě přišla. Kráčela jsem za ní do oddělené místnosti. Byla to velmi tichá místnost.

Položila mě na stůl, poškrabala mě za uchem a řekla , abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše, co přijde. Jemně mi vzala přední tlapku a slza ji stekla po tváři. Olízla jsem její ruku stejně, jako jsem byla zvyklá utěšovat tebe před mnohými roky. Odborně mi vsunula jehlu do žíly. Ucítila jsem píchnutí a studenou tekutinu, jak mi proudí do mého těla, ospale jsem si lehla, pohlédla jsem do jejích milých očí a zamručela jsem "Jak jsi mohl"? Možná proto, že rozuměla psí řeči, řekla: " Je mi to tak líto" a rychle vysvětlovala, že to je její práce zajistit, abych se dostala na lepší místo, kde mě nebudou zanedbávat a přehlížet, na místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A já z posledních sil jsem se ji zavrtěním ocásku snažila přesvědčit, že moje "Jak jsi mohl"? nepatřilo jí. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem v té chvíli myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.

Poznámka autora: jestli vám tento článek vehnal slzy do očí tak, jako mně, když jsem ho psal, je to proto, že je založený na osudech milionů zvířat, která umírají každý rok v útulcích. Vítaná je snaha všech, kteří by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím, použijte ho na svých stránkách, časopisech na informačních tabulích útulků a veterinárních ordinací. Dejte veřejnosti vědět, že rozhodnutí přidat do rodiny zvíře, je důležité rozhodnutí do života, že zvířata si zaslouží naši lásku a starostlivou péči a že vyhledání vhodného náhradního domova je povinností každého, kdo už se o svěřené zvíře nemůže, nebo nechce dál starat.Spolky na ochranu zvířat vám mohou dát jen dobrou radu. Každý život je cenný, proto prosím, přidejte své úsilí k zastavení zabíjení a podpořte kampaň na sterilizaci v prevenci množení nechtěných zvířat.

Děkuji, Jim Willis

Převzato z: www.psiskolafalco.web3.cz/